A v pozici stát ve státě se stále víc zakopává. Zatímco v listopadu 1989 byla Praha mluvčí všech, dnes je to město cizinců. A nehovořím o turistech. Stačí se rozjet po českých, moravských a slezských obcích a městech, a „pobejt“. Bez ohledu na to, kdo v čele těchto obcí a měst stojí, tedy bez ohledu na to, co za značku má za jménem, většinou tady lidi včetně vedení radnic kroutí hlavou. A unisono zní – to se tam v té Praze všichni zbláznili? Nemají co na práci? Nemusí se živit? Nemusí řešit problémy občanů, že se zabývají jen sami sebou?  Opravdu je podstatné kdo komu telefonoval, a opravdu si někdo myslí, že naše země převychová Čínu, když anglická královna jezdí s jejím prezidentem ve zlatém kočáře?Co myslí ti páni herci nějakým neklidem? Co myslí tím, že bychom měli stávkovat? Za co? Proti komu? Ať jdou do háje, my chceme...

Samospráva obcí a měst má u nás nejvyšší stupeň důvěry občanů. Právem a logicky. Ale pak už není logického vůbec nic. Volební systém v komunálních volbách je nejhorší ve střední Evropě. Složité přepočty mandátů, které do zastupitelstev obcí a měst vyšlou i outsidery, zatímco lidé s vysokou důvěrou voličů zůstanou často mimo zastupitelstvo, jsou samy o sobě nehorázné. Proč to tak je, nechápe nikdo za situace, kdy se nevolí stranicky, ale křížkuje se napříč stranami po jednotlivých jménech. Dalo by se očekávat, že ti, kdo nasbírají křížků nejvíce, půjdou do zastupitelských lavic. Ale chyba lávky. Poměrný systém výsledky znásilní, pokřiví, a zastupitelstva, která takto vznikají, odrážejí kde co, vyjma vůle voličů. Za této situace se jeví debata o přímé volbě starostů jako veskrze samoúčelná až trapná – kdyby platilo „křížkování“, tedy přímá volba všech zastupitelů, kvalitní starosta by vyplaval jako olej na vodu sám, a často by měl i...

Politická „privatizace“ starostů je velmi nesprávný krok. Měli by zůstat sami sebou, a neprodávat se pod cenou. Proč? Starostové obcí a měst se těší v českých poměrech největší důvěře občanů. Právem. Jsou lidem nejblíže, a nemohou si dovolit ani setinu excesů, které si běžně dovolují vrcholní politikové. Proto se jimi rád zaštítí každý. Starostové by to však neměli připustit. Ztratili by sebe sama. Do velké politiky by měli zamířit jinak – regionálně, ve volném spojenectví. Většina starostů menších obcí a měst se nechce stranicky profilovat, protože by tím ztratila u občanů na důvěryhodnosti – zastupují přece všechny občany své obce, a tak musí být nezávislí. Proto je většina starostů menších obcí a měst nestraníků. Nechci tím vůbec říct, že stranický starosta je špatný starosta – znám skvělé starosty všech politických stran, stejně jako znám starosty, kterým trochu „ujely nohy“, rovněž ze všech politických stran. Ale většinově musím říct –...